Hořovičky patří mezi stará pravěká sídliště. Na tomto území bylo vykopáno několik nálezů pocházejících z období mladší doby kamenné i z doby únětické kultury. Z kultury bylanské či starolaténské byl zde objeven knížecí hrob s celou výbavou: rožněm, mísami, sekáčem, ozdobami koňských postrojů a zvláště pak tepanými falérami( poklicemi), zbytky vozového kování a železné ráfy kol - nález se datuje na rozhraní doby bronzové a železné - asi 5 tis. let př.n.l.. Z doby rozmachu říše římské byl nalezen v oblasti Hořoviček také doklad působení této kultury - kostěný hřeben s kováním, urna s bronzovou pinzetou a sponou. V jedné mohyle byly objeveny čtyři obrovské kostry se zbytky vlněné látky, podle lebek se přisuzují slovanskému plemeni. Hořovičky byly osídleny záhy na začátku slovanské éry, tedy kolem 10. století.
První písemná zmínka o Hořovičkách pochází z roku 1392, kdy Maršík z Hrádku dal plat Hořoviček strojetickému kostelu. Původní název obce byl "Hořovice". Někdy se však užívalo též Hořovičky, aby nedocházelo k záměně s většími Hořovicemi u Berouna. Název je utvořen od jména Hoř (Hořekovati). V 15. stol. část Hořoviček patřila rakovnickým a lounským měsťanům. Za třicetileté války Hořovičky značně utrpěly. Roku 1654 zde bylo 19 usedlostí, na nichž hospodařilo 12 Čechů a 7 Němců, dalších 7 chalup bylo pustých. Tedy i v polovině 17. století převažovalo české osídlení, poněmčování nastalo až v 18 století. Tehdy se již psalo "Horschowitz", v 19. století pak již "Deutsch Horschowitz".
Z období počátku 19. století, lze život obce demonstrovat řadou dochovaných fotografií , především z německých kronik.
Kostel Cyrila a Metoděje :
Pomník císaře Josefa II.
byl odhalen roku 1903 a na tomto obrázku lze vycítit tuto atmosféru a zjistit jak vesnice tehdy vypadala.
Posledním obrázkem, kterým lze prezentovat obec roku 1903 je bývalá Německá škola, nyní areál bývalého kina.
